Nezařazené - 6. 10. 2020

Biobusiness

Na začátku byla krásná myšlenka. Nabídnou spotřebitelům potraviny, které nebyly chemicky upravované, vyrostly s minimálním zásahem člověka, a jejich pěstování nepoškozovalo životní prostředí. Zákazník si výměnou za vyšší cenu výsledného výrobku kupoval dobrý pocit, že se chová odpovědně ke svému okolí, že lidé, kteří jeho jídlo vyrobili, dostanou za svou práci spravedlivou odměnu, a že jejich práce nepoškozuje krajinu. Pak se z celé věci ale stal masový hit. A jak poptávka rostla, začaly supermarkety tlačit na své dodavatele, aby nabídli více a pokud možno za nižší cenu. Nedokážeš vypěstovat dost biojablek nebo biomrkve? No tak si trochu pomoz postřikem, vždyť jednou to nikdo nepozná. Že nechceš? Tak si najdi na výkup někoho jiného. Lidé mají stále pocit, že co je bio, to je tak nějak lepší, ale často platí hlavně marketingové oddělení supermarketu, a ne farmáře.

Objevily se marketingové triky, jak zákony o bioprodukci obejít. Jistě, pro získání oficiální nálepky je potřeba splnit přísná kritéria, ale co když se slovíčku „BIO“ chytře vyhneme? Na slova jako „farmářský“, „přírodní“ nebo „ze zahrádky“ se žádná omezení nevztahují. Problém má ale i samotné slovo „BIO“. Nakupovat biopotraviny by totiž mělo jít ruku v ruce s tím, že budeme nakupovat to, co vyrostlo a vypěstovalo se u nás, doma, ne na druhém konci světa. Dnes už si můžeme koupit „BIO“ a „organické“ prakticky všechno, včetně jahod v únoru a pomerančů. Jistě, pořád je to bio, ale jak moc je k přírodě citlivé, když naše biovýrobky přivážíme z druhého konce světa?

Na vině tak nejsou jen obchody, ale i my, zákazníci, kteří podobné věci kupujeme. Opravdu je pro nás dobré si dát v lednu borůvky, které ač vypěstované bez postřiků, k nám musely cestovat tisíce kilometrů? Neměli bychom raději začít zase jíst převážně to, co se k dané sezóně hodí, vybírat si v zimě biojablka a biomrkve od farmáře z našeho kraje, a na biojahody si počkat zase do června?